Koláž
vlajky
Catahoula club EU  |  Novinky-Aktuálně  |  Setkání chovatelů  |  Účastníci  |  O plemeni  |  Aktivity  |  Na prodej  |  Naši psi ve světě
Kontakt
Odkazy
Napište nám
Krmivo pro psy
e-Shop


www.firstmate.cz

www.belcando.cz

www.ardengrange.cz

www.omnipro.cz

www.breeders-choice.cz

www.ohmydog.cz

www.menforsan.cz

Nuova Fattoria

www.krmivo-pro-psy.com

www.sumicikridla.cz





Oblečky pro psy

Chovatelské potřeby pro psy





  

Od doby, kdy se v Evropě narodila první štěňata leopadích psů, jsem se snažil předat novým majitelům štěňat své vlastní zkušenosti s tímto plemenem. Zpočátku nebyly valné a také nebylo tak snadné získat další informace ze zahraničí, takže mnohé bylo poplatné své době. Mým dlouhodobým cílem bylo a je vytvoření nejen exteriérově, ale i pracovně a zdravotně perfektního potomstva. Tento cíl lze jen stěží realizovat bez dobrých znalostí genetiky našeho plemene.

Postupně jsme zjišťovali, že ne všichni chovatelé ze země původu nám mohou být vzorem a že i catahoula se tam potýká s řadou problémů, způsobených nepříliš promyšleným chovem. Do rukou se nám konečně dostala knížka amerického chovatele a farmáře, Toma Stodhilla, zakladatele i dnes funkční organizace Animal Research Foundation (ARF), která byla založena v r. 1947 a jako první začala registrovat catahouly jako samostatné plemeno. Pan Stodghill patří k lidem, kteří chovali leopardy již cca 30 let před založením NALC, což je dnes pravděpodobně nejznámějším registr, co se týče leopardích psů z Louisiany. On sám při chovu již před lety vycházel ze stejných zásad, ke kterým jsme se po několika letech praxe dopracovali i my. Vzhledem k tomu, že byl farmářem a měl hodně málo času, je úctyhodné i jeho úsilí o vydávání odborného časopisu na propagaci toho plemene. Jeho myšlenky a praktické poznatky však upadly neprávem tak trochu do zapomnění, zejména po vzniku výše zmíněné NALC. Ta, zdá se, sjednotila především novodobé majitele catahoul, kteří už své psy nepoužívají hlavně na práci s dobytkem, ale spíš jako raritu a zajímavý chovatelský artikl. Proto také požadavky NALC na pracovní, zdravotní a další kvality catahoul nejsou tak náročné jako měl zřejmě pan Stodhill. Jeho obrovský pozorovací talent mu pomáhal při jeho úspěšných chovatelských rozhodnutích a dopomohl mu i k odhalení některých genetických zákonitostí, které pro chov leopardů platí.

I catahoulu v Americe postihla módní vlna produkce štěňat v atraktivním merle zbarvení, která s sebou nese vážné genetické vady. Naštěstí i v tam přibývá osvícených chovatelů, které si toto nebezpečí uvědomují a snaží se s ním seznámit i širší chovatelskou veřejnost.

Vraťme se ale k podmínkám v České republice. Když jsem po 8 letech zhodnotil své chovatelské výsledky a přišel s návrhy, jak by se mělo pokračovat, aby se chov catahoul u nás nedopustil stejných chyb jako v zahraničí, nesetkal jsem se u všech s pochopením. Názory typu "přeci ti chovatelé v Americe to vědí nejlépe, jak to mají dělat" a "oni si tam dělají svoje linie" znamenají v zásadě dvě věci, které zcela jistě nechci podporovat. Je to produkce výhradně merle zbarvených štěňat, při jejichž křížení dochází k nárůstu hluchých štěňat v populaci, a příbuzenská plemenitba, při které se zvyšuje nebezpečí vážných dědičných chorob a snižuje celková životaschopnost plemene.

Vzhledem k výše zmíněnému, lze chovatele v ČR rozdělit zhruba na dvě skupiny. O té první se dá říci, že je osvícená a že se řídí nebo bude řídit zdravým rozumem a poznatky obecně platných zákonitostí. Těchto osvícených a hrdých majitelů catahoul si velice vážím. Po našem čtvrtém setkání, které se uskutečnilo v Brně, nám napsal slovenský veterinář MVDr. Zoltán Tatarko, účastník našeho setkání:

K ľuďom na stretnutí - bol som príjemne prekvapený takou rôznorodosťou nátur ale zároveň aj akýmsi vnútorným zomknutím. Myslím, že leoparďáci sú v dobrých rukách a nemal by si to usmerňovanie prestať robiť. Tí psi, ale aj ľudia za to stoja! Co k tomu dodat?

Abychom si zasloužili důvěru té první skupiny majitelů a chovatelů a splnili jejich očekávání, popřípadě přesvědčili i někoho z té druhé, řekli jsme si, že všem ukážeme na štěňatech, pocházejících z chovatelské stanice Šumící křídla, popřípadě na dalších odchovech po importovaných psech Carovi, Toledovi a Trapperovi, že zákonitosti, na které přišel již brněnský mnich Mendel, opravdu fungují. Výsledky našeho výzkumu najdete v přiložené tabulce.

V tabulce najdete údaje, které se týkají odchovů leopardích psů z Louisiany v naší stanici nebo v jiných stanicích, na kterých se naši psi podíleli.

U obou rodičů je vždy uvedena i barva nebo přesněji přítomnost merle genu, tj. S = jednobarevný (solid), není nositetelem merle genu; M = merle nebo strakatý, je nositelem merle genu. Tabulka uvádí jen počty živých, tj. odchovaných štěňat, pro daný vrh a z toho počet psů (m) a fen (f) a počet jedinců s nadbytkem bílé barvy (double merle). To samo o sobě není vada vylučující z chovu (i když podle nového standardu CC EU už to spíš vada je a oba kluby, tj. i KCHMPP, které toto plemeno zastřešují, se dohodly na nutnosti takové jedince testovat BAER testem kvůli uchovnění), ale zcela jistě to již omezuje výběr vhodného partnera, protože tito jedinci by měli jít do chovu pouze ve spojení s jednobarevným partnerem. Další tři kolonky udávají počty štěňat, u kterých se prokazatelně potvrdila některá ze závažnějších vad. Tyto vady jsou vylučující z chovu. Mezi vady chrupu, které vylučují z chovu, patří předkus nebo podkus. Nepatří tam neuplný počet zubů, protože to žádný ze standardů neuvádí, i když plný počet zubů je žádoucí. Údaje o počtu zubů lze ale získat jen obtížně, protože mnozí majitelé nám nejsou schopni tyto údaje dodat. Následující plánované vrhy a některé chybějící údaje budou průběžně doplňovány.

Zhodnocení

Stav k 21. 1. 2009 je následující: z celkového počtu štěňat, tj. 161, je celobarevný Cat's Cradle Car otcem 55, nositel merle genu Crawdad's Toledo 83 a celobarevný Windridge's Trapper 14.

Po Carovi se nenarodil ani jeden hluchý nebo double merle potomek. Po Toledovi a Hanibalovi Šumící křídla se narodilo asi 11 double merle ze spojení s merle fenami, a žádné ze spojení s celobarevnými. Z 11 double merle jedinců byla naprostá většina psů a 4 psi byli prokazatelně oboustranně hluší, jedna fena jednostranně, což je asi 45 % ze všech jedinců hodně bílých, avšak jen 4,8 % z celkového počtu štěňat po Toledovi a jen 3,1 % z celkového počtu i včetně všech potomků po Carovi i Trapperovi a Hanibalovi.

Předkus se vyskytuje u 3 jedinců, a to v poměru 1 : 2 (Car : Toledo). Na stejný počet štěňat to však vychází 1:1 s tím, že matky vrhů po Toledovi mají Cara jako otce. Celkově to činí asi 2 % celé populace všech štěňat. Po Trapperovi ani Hanibalovi se taková vada skusu neprokázala.

Co se týče zálomků ocasu, jsou celková čísla obdobná jako pro vady skusu, tj. 3 postižení a celkově ca 2 % celé populace všech štěňat, na jejichž vzniku se podíleli jedinci z chovatelské stanice Šumící křídla. Ve dvou případech je matkou So. Slough's Kathy a v jednom je babičkou.

Hodnocení dysplasie kyčelního kloubu (DKK)

Do této statistiky jsme také zařadili hodnocení DKK, protože OFA v zemi původu uvádí, že ca 25 % jedinců testovaných na DKK trpí touto vadou. Ze šesti importovaných jedinců bylo v naší chovatelské stanici testováno 5 (většinou v pozdějším věku 5-7 let). Jediný, kdo testován nebyl (kvůli pokročilému věku), byla So. Slough's Kathy, která je však jediným pravděpodobným nositelem horší kvality kloubů. To se bohužel projevuje zejména u některých jejích potomků. Český (DKK) a FCI (HD) systém hodnocení (5 stupňů) nelze beze zbytku srovnávat s hodnocením OFA (7 stupňů), ale za hranici, za níž již lze klouby považovat již za dysplastické, je nejspíš DKK 2/2, což víceméně odpovídá OFA fair.

Koeficient příbuzenské plemenitby (IC, inbreeding coefficient)

Do naší statistiky jsme také zahrnuli údaje, týkající se IC, který charakterizuje jednotlivé importy a také jejich spojení. IC podle Wrighta ukazuje stupeň příbuznosti mezi oběma rodiči. Hodnoty se teoreticky mohou pohybovat od 0 do 100 %, při čemž ideální je 0 až 3 %, tj. malá příbuznost obou rodičů. FCI povoluje pro málopočetná plemena IC = 10 %, což už je hodnota dost vysoká a té se chceme vyhnout. Většina našich spojení tuto hodnotu nepřekračuje, i když někteří importovaní jedinci ji značně překračují.

Srovnání se světem a ostatními chovatelskými stanicemi v ČR

Žádný z amerických ani dalších českých nebo slovenských chovatelů takovou statistiku neuvádí, ale někteří jsou ochotni sdělit některé své výsledky, když se jich přímo zeptáte (ale je jich poskrovnu). Nejzajímavější a nejdostupnější jsou asi údaje, které se týkají počtu double merle a hluchých, ostatní vady nejsou mezi zámořskými chovateli moc sledované. Z výsledků, které lze od amerických chovatelů získat, vyplývá, že ca 50 % hodně bílých (double merle) je oboustranně nebo jednostranně hluchých, mají oční vady nebo zvýšenou citlivost a sklon k potravinovým či jiným alergiím. Tyto údaje jsou zcela v souladu s naší statistikou. Údaje z ostatních českých chovů nikdy zveřejněny nebyly, ale počty double merle štěňat lze odhadnout z fotografií odpovídajících vrhů. O tom, kolik je pak hluchých jedinců, lze jen spekulovat, i když v některých případech byla tato vada prokázána.

Srovnání se světem a ostatními chovatelskými stanicemi v ČR

Žádný z amerických ani dalších českých nebo slovenských chovatelů takovou statistiku neuvádí, ale někteří jsou ochotni sdělit některé své výsledky, když se jich přímo zeptáte (ale je jich poskrovnu). Nejzajímavější a nejdostupnější jsou asi údaje, které se týkají počtu double merle a hluchých, ostatní vady nejsou mezi zámořskými chovateli moc sledované. Z výsledků, které lze od amerických chovatelů získat, vyplývá, že ca 50 % hodně bílých (double merle) je oboustranně nebo jednostranně hluchých, mají oční vady nebo zvýšenou citlivost a sklon k potravinovým či jiným alergiím. Tyto údaje jsou zcela v souladu s naší statistikou. Údaje z ostatních českých chovů nikdy zveřejněny nebyly, ale počty double merle štěňat lze odhadnout z fotografií odpovídajících vrhů. O tom, kolik je pak hluchých jedinců, lze jen spekulovat, i když v některých případech byla tato vada prokázána.




Autoři článku :
RNDr. Helena Synková CSc.
Ing. Gerhard Stein

Zpět na O plemeni



© 2008 | Marek Macola