Koláž
vlajky
Catahoula club EU  |  Novinky-Aktuálně  |  Setkání chovatelů  |  Účastníci  |  O plemeni  |  Aktivity  |  Na prodej  |  Naši psi ve světě
Kontakt
Odkazy
Napište nám
Krmivo pro psy
e-Shop


www.firstmate.cz

www.belcando.cz

www.ardengrange.cz

www.omnipro.cz

www.breeders-choice.cz

www.ohmydog.cz

www.menforsan.cz

Nuova Fattoria

www.krmivo-pro-psy.com

www.sumicikridla.cz





Oblečky pro psy

Chovatelské potřeby pro psy





  

Dne 29.3.2008 se uskutečnila klubová výstava Klubu málopočetných plemen. Díky účasti MVDr. Zoltána Tatarka ze Slovenska získala tato výstava i punc mezinárodnosti. Jelikož v průběhu letošního a loňského roku se dostala některá naše štěňata i do Německa, Finska, Holandska a Rakouska, dá se předpokládat, že v budoucnu budou klubovky okořeněny i účastí dalších zahraničních vystavovatelů. To, že se naše odchovy začínají dostávat i do zahraničí, považuji osobně za jakési kvalitativní posunutí našeho chovu směrem vpřed. Ale nestalo se tak ze dne na den. Je to výsledek desetileté práce a osvěty. Mezitím se objevily v Evropě i některé další americké importy, ať už to je v Holandsku nebo Německu, ale podle mého soudu chovatelé, kteří tyto psy dovezli a současné době catahouly chovají, nejsou zárukou toho, že budou odchovávat geneticky zdravé potomstvo, protože všichni importovali pouze jedince, kteří jsou nosiči merle genu.

Přiznám se, že jsem již několikrát po klubové výstavě rozepsal článek o tom, jak vidím nejen vývoj plemene, ale i jeho posuzování na výstavách. To, že články zůstaly doposud uložené jen v mém počítači, je důsledkem skutečnosti, že někteří z chovatelů, kteří by neunesli moji kritiku a obvinili by mne z propagace vlastních psů, se mezitím sami stačili chovatelsky znemožnit. Dnes mne však k této úvaze vyprovokoval i jeden můj kamarád, který se mne zeptal na to, kde si myslím, že se na světě mimo Ameriky chová větší množství catahoul než v České republice. Odpověď je zřejmě snadná, protože si myslím, že nikde jinde. Komentoval to slovy: A kdo si myslíš, že má větší právo a povinnost ovlivňovat chov u nás a v Evropě než my?

Když jsem začal s chovem catahoul, snažil jsem se nejdříve spojovat a kombinovat první importy mezi sebou, protože mým cílem bylo vyhnout se příbuzenské plemenitbě a připravit tak co nejširší základnu a možnosti dalších kombinací. Moje štěstí a správná intuice mi také zpočátku pomohly se vyhnout křížení merle barevných a merle nosičů - jedinců navzájem, takže řada mých prvních vrhů se obešla bez problémů, spojených s tímto faktorem, tj. produkce nadměrně bílých a eventuálně hluchých štěňat, což je hlavní kámen úrazu řady nezkušených chovatelů. Pozdější kombinace merle jedinců prokázaly, že toto nebezpečí je nutno brát vždy v úvahu, protože naše statistika ukazuje, že nejméně 40 % hodně bílých je buď jednostranně nebo oboustranně hluchých.

Dnes jsme jako další kritérium přidali kvalitu kyčelních kloubů, protože dysplasie kyčlí se v Americe u catahoul objevuje až u 25 % testovaných jedinců.

Nejméně poslední dva roky ukazují, že se zvyšuje počet jedinců, kterým začíná ujíždět exteriér, zejména se to projevuje v partii hlavy. Málokterý chovatel nebo majitel má totiž bohužel takové oko, aby poznal, který pes je dobrý a který by se do chovu použít vůbec neměl. Platí to nejen o exteriéru, ale samozřejmě i o povahách. Zužující se hlavy a prodlužující se délky čenichových partií nás přiměly k tomu, že jsme na 7. setkání v loňském roce spolu s MVDr. Zoltánem Tatarkem provedli měření šířky hlavy, délky hlavy a délky čenichových partií. Naměřené výsledky bohužel potvrdily náš předpoklad. U odchovů některých chovatelských stanic se délky čenichů protáhly oproti optimálně modelované hlavě až o 3 cm, což je téměř 1/3 délky této partie.

Ale zpět k jarní klubové výstavě. Předvedeno bylo celkem 20 jedinců. Ve třídě otevřené a třídě šampiónů se prezentovali pouze 4 psi. Relativně málo ve srovnání se vícepočetnými plemeny, ale všichni 4 psi byli naprosto výjimečné kvality a v Evropě, ale i na světě bychom asi našli velmi těžko něco lepšího. Pozice rozhodčího byla v tomto ohledu složitá, ale zároveň i jednoduchá, protože mohl prstem ukázat na kteréhokoliv z nich a vlastně by se nemýlil.

Kvalita převedených fen, i když jich bylo více, než psů byla výrazně nižší. Našli bychom mezi nimi feny výborné, ale i průměrné a podprůměrné. Předvedené feny byly různé v typu, srozumitelně bych to nazval každý pes jiná ves. Nejmarkantněji to bylo vidět ve třídě mladých.

Zvítězila vysokonohá fena, užšího hrudníku s delší čenichovou partií. Já osobně jsem to viděl tak, že fena na druhém místě měla být první, fena postavená na čtvrté místo měla být druhá. Tyto dvě měly obdržet hodnocení výborná, ostatní velmi dobrá, popř. dobrá. Vítězky tříd otevřené a v mezitřídě, tak tady se rozhodčí nemýlil a určil na první místo typově nejlepší a výborně předvedené feny. Třída fen-šampiónů byla nejen pro mne, ale i řadu dalších soudných, doslova šokem. Z dvojice předvedených byla nejlepší fena na druhém místě, zatímco vítězka vykazovala hned několik vážných vad. Fena na nižších nohách, těžkého typu, delší čenichové partie, s prohnutými zády. Naštěstí se pan rozhodčí posléze vzpamatoval. Pes, který obdržel titul BOB, je dostatečně zkušený, vyzrálý, má dobrou mechaniku pohybu, byl v dobré kondici a byl i dobře předveden. Na výstavách už mnohokráte svou kvalitu prokázal a vždy patří k horkým uchazečům na nejvyšší pocty.

Klubová výstava je určitě z hlediska prestiže chovatelské stanice nejhodnotnější výstavou, kde může majitel svého psa prezentovat. Konkurence na ní bývá větší než na národních či mezinárodních výstavách. Kdo by ale chtěl vidět lepší kvalitu, větší počet psů a větší konkurenci, má a měl do této chvíle jedinou možnost a to zúčastnit se některého ze setkání louisianských leopardích psů, kde bývá k vidění v průměru 25 až 30 psů, v drtivé většině výborné kvality.

Co bychom měli dělat pro osvětu v oblasti výstavnictví v budoucnu? Asi by to měl být větší podíl i na vzdělávání rozhodčích. Samozřejmě těch, kteří se budou chtít v posuzování tohoto plemene zdokonalovat. V tomto směru patří moje uznání paní Ing. Aleně Košťálové, která, i když plemeno sama nechová, posuzuje s velikým citem a smyslem pro detail. Velice u ní oceňuji, že dokáže ocenit optimální mechaniku pohybu, že se nedá zaslepit atraktivní merle barvou a že vycítí i minimální rozdíly, které mnohdy bývají těmi stěžejními při udělování titulu BOB.

Jelikož klubová výstava je opravdu otázkou prestižní a naše pozice v chovu catahoul takřka neotřesitelná, vidím, že do budoucna nebudeme moci nechat věcem pouze volný průběh. Hlavní roli by v tomto směru měl sehrát klub, který chovatele a majitele tohoto plemene zastřešuje. Posuzovat klubovou výstavu by měl ten aktuálně nejlepší ze všech rozhodčích pro toto plemeno a jeho výběr by měla provádět členská základna. Toto se bohužel v současné době neděje, neboť členská základna do této chvíle neměla možnost tuto skutečnost ovlivnit, ač novou evropskou historii plemene píše právě ona.

Ing. Gerhard Stein
RNDr. Helena Synková CSc.

Zpět na rady a odborné články



© 2008 | Marek Macola