Koláž
vlajky
Catahoula club EU  |  Novinky-Aktuálně  |  Setkání chovatelů  |  Účastníci  |  O plemeni  |  Aktivity  |  Na prodej  |  Naši psi ve světě
Kontakt
Odkazy
Napište nám
Krmivo pro psy
e-Shop


www.firstmate.cz

www.belcando.cz

www.ardengrange.cz

www.omnipro.cz

www.breeders-choice.cz

www.ohmydog.cz

www.menforsan.cz

Nuova Fattoria

www.krmivo-pro-psy.com

www.sumicikridla.cz





Oblečky pro psy

Chovatelské potřeby pro psy





  

Když se řekne leopard a člověk ví, že se mluví o psovi a ne jiné kočkovité šelmě, je to většinou spojeno s představou výrazně a typicky zbarveného psa amerického plemene, tj. louisianský leopardí pes nebo jinak leopardí pes z Louisiany. Výraz leopard se však spíše vztahuje k barvě a efektům, které jsou způsobeny přítomností merle genu.

Pro toto plemeno se však používá také název catahoula, který je určitě správnější, protože to pak zahrnuje i příslušníky plemene, kteří nejsou nositeli tohoto genu a nemají typické zbarvení, ale bez nichž si nelze chov tohoto plemene představit.

Existuje řada dalších plemen a různých kříženců, u nichž se vyskytuje merle gen a u kterých lze nalézt podobné zbarvení. Ne všichni jsou však catahouly.

Terminologie je v oblasti popisu barev psů velmi nejednotná. Mnohdy se pro tutéž barvu u různých plemen používají odlišné výrazy a to situaci dále komplikuje. U dobrmanů se např. ředěná hnědá nazývá isabela, u borderkolií je to lila, u kelpií plavá. Někde je recesivní červená označována jako žlutá, u jiných plemen jako červená. Hnědá se nazývá čokoládová a nebo jinde červená. U catahoul se vyskytují všechny barvy i jejich kombinace a majitelé a chovatelé často nevědí, jak je vlastně popsat. Proto jsme se rozhodli, že se pokusíme zařadit naše psy podle jejich barev a poskytneme tím i vodítko pro chovatele, majitele i rozhodčí, prostě pro všechny, kteří v této oblasti trochu tápou.

Na začátku je ale třeba si uvědomit, že genetika barev u psů je velmi složitá a mnohé aspekty jsou stále ještě předmětem výzkumu. Výsledná barva jedince je výsledkem spolupůsobení několika různých základních genů pro barvy (color genes) a genů, které ovlivňují výsledný vzor a rozmístění barev (pattern genes). Základní látka, která dává psím chlupům barvu, se jmenuje melanin. U psů existuje ve dvou odlišných typech, tj. eumelanin a phaeomelanin. Ten první je v nepřítomnosti jiných faktorů černá nebo tmavě hnědá. Ten druhý je ve své nemodifikované formě žlutavá barva.

Zjednodušeně lze říci, že psi jsou buď černí nebo červení - ostatní skupiny genů (alely) spolupůsobí navzájem a vytvářejí odlišné barvy nebo jejich odstíny. Každé štěně dostane 1 kopii každé alely od obou svých rodičů. Rozložení pigmentu je kontrolováno A (Agouti) a E (Extention) geny. Barvy, které jsou modifikovány ředěním, jsou kontrolovány B (Brown nebo Chocolate), C (Albino) , D (Dilution), G (Graying) a M (Merle) geny. Rozložení bílých ploch je kontrolováno S (White Spotting) a T (Ticked) geny. K (Dominant black) geny kontrolují expresi A genů a žíhání (brindle). E kontroluje rozšíření černé (eumelanin) nebo žluté (phaeomelanin). A kontroluje umístění množství černé a žluté v rámci jednotlivých chlupů. B kontroluje pouze eumelanin (černou) a také barvu kůže na očních víčkách, nose a pyscích a barvu duhovky. C řídí plnou barvu nebo ředí barvy. S určuje bílé plochy na těle. T určuje malé skvrnky na těle. G řídí šedivění zvířat s postupujícím věkem. M kontroluje ředění základní barvy a skvrnitý vzor a je to gen, o kterém byla řeč i v našem předešlém článku, týkajícím se genetiky chovu catahoul.

U catahoul se uplatňují pravděpodobně všechny zmíněné geny snad s vyjímkou T, takže předpovídat, jaké zbarvení budou mít štěňata, je opravdu sázka do loterie. Důležité je však vědět, zda je daný jedinec nositelem M - merle genu nebo ne, protože to by mělo ovlivnit volbu vhodného partnera. A jak ho tedy poznat? U některých jedinců je to snadné - mají tzv. merle barvu, tj. světlejší či tmavší skvrnky odstínu barvy v základní barvě. Říkáme jednoduše, že mají barvu v barvě. Merle však může časem ztmavnou natolik, že tento vzor není na první pohled patrný a jedinec vypadá jako jednobarevný. Nositelem M genu je ale zcela jistě jedinec, který má jedno nebo obě modré nebo skleněné oči (one nebo double glass), ale i ten, který má i malý segment duhovky modrý (crackled, marbled). Nositel merle genu však nemusí mít oči modré, stačí, že má někde na těle nepatrnou oblast,ve které má merle zbarvení. Například na uších, ocase, vršku hlavy, atd., což nemusí být na první pohled viditelné. S určitostí se to však prokáže až na jeho potomstvu. Výsledkem spojení dvou jedinců s M genem může být potomstvo, kde se od obou rodičů sejdou M geny a vznikne tzv. dvojité merle (double merle). To se projeví převahou bílé barvy hlavy i těla. Situace je ještě horší v případech, kdy je v kombinaci s některými kombinacemi výše zmíněného S genu (piebald nebo extreme white piebald). Takoví jedinci mohou být hluší, slepí nebo sterilní a bohužel tomu tak opravdu často je. To je třeba mít vždy na paměti, když křížíme dva nositele M genu.

Následující obrázky mohou čtenářům pomoci při určování barev jejich catahoul. K ilustraci jednotlivých typů byly použity výhradně obrázky psů, kteří pocházejí z místního chovu nebo na nichž byl tento chov postaven.

Barvy očí

Nejžádanější barvou očí u catahoul je pravděpodobně modrá. Světlejší variantě modré se říká skleněná. Přítomnost jakékoliv modré barvy v oku indikuje neomylně nositele merle genu.



Celobarevní (solid) jedinci, ale i někteří nositelé merle genu mohou mít tmavě nebo světle hnědé oko.



Celobarevní (solid) jedinci, ale i někteří nositelé merle genu mohou mít oko jantarové (amber).

Barva srsti

Ačkoliv u catahoul je nejžádanější barvou merle (leopardí), uvádíme na začátku základní varianty barev, které jsou typické pro celobarevné jedince, kteří nejsou nositeli M genu. Celobarevní černí jedinci mají mít více či méně patrné žíhání (brindle) na nohách nebo hlavě. Pokud by žíhání v barvě scházelo, pak je třeba hledat díru v plotě. Někteří však mohou mít na nohách, hlavě, náprsence a nebo límci bílé okraje (white trim) nebo pálení (tan).





Celobarevní jedinci mohou mít i žíhání po celém těle. V případě, že nemají žádnou část oka modrou, je velmi pravděpodobné, že nejsou nositeli M genu.



Celobarevní červení nebo hnědí (čokoládoví) jedinci mohou mít žíhání nebo bílé okraje. Platí totéž jako u černé.



Celobarevní žlutí jedinci mohou mít žíhaní atd. jako v předešlých případech.



Typickou barvou leopardí je tzv. modré merle. Může být v celé škále počínaje světle modrou až po tmavě modrou.Tak je tomu ve většině případů. Někdy se stává, že se některý pes může jevit spíše černý, ale ve skutečnosti se jedná o zbarvení s menšími hodně tmavě modrými merle plochami a převládajícími velkými černými plochami. Je to sice víceméně extrémní zbarvení, ale i tohoto jedince je třeba zařadit do této skupiny. Merle je vždy patrné po narození, ale časem se barvy mění - většinou spíše tmavnou. U nás je to asi nejvíce zastoupená skupina. Ačkoliv to z našich obrázků není zcela patrné, modří leopardi nemají často obě oči modré. Spíše se u nich vyskytují oči mramorované (crackled) nebo jedno modré a druhé hnědé. Jsou zcela jistě nositeli M genu.



Další typickou a žádanou barvou je červené merle. U těchto jedinců se stejně jako u modrých mohou vyskytovat bílé znaky nebo okraje, někde (pravděpodobně v kombinaci s piebald S genem) i větší bílé plochy. Tito jedinci jsou také zcela jistě nositeli M genu.



Světlejší varianta červeného merle je merle žluté, které u nás není příliš běžné, ale je také zcela jistě nositelem M genu.



Další atraktivní skupinou jsou catahouly se strakatým zbarvením (patchwork). Tam, kde jsou barvy tmavší, se spíš říká čokoládový patchwork. Skrvny různých odstínů jsou většinou větších rozměrů a jsou často přerušované bílými plochami. To pravděpodobně indikuje přítomnost S (piebald) genu. Ačkoli merle vzor není často v pravém slova smyslu patrný, je někde na těle přítomen. Většina našich "patchworků" má obě oči modré a to zcela jistě znamená přítomnost M genu.



Světlejší variantou strakatých je červený patchwork. Pro tuto skupinu platí totéž co pro tu předchozí.



Výsledkem spojení dvou jedinců s M genem může být dvojité merle, které se projeví převahou bílé barvy. Takoví jedinci jsou do chovu použitelní jen v omezené míře a to jen ve spojení s celobarevnými, protože pak vzniká jen potomstvo s jednou kopií M genu a nezvyšuje se tak převaha bílé barvy.



Shrneme-li to, co jsme uvedli výše, pak je třeba zdůraznit, že všechny barvy očí i těla leopardů mají z chovatelského hlediska stejný význam. Není proto žádoucí, aby byla některá z barev zvýhodňována nebo upřednostňována. V zemi původu existují tři platné standardy organizací NALC, AKC a UKC, které tento požadavek uplatňují v různé míře.V nejpřísnějším z nich se uvádí, že 70 % bílé barvy těla je nežádoucí a 90 % bílé barvy těla je vadou vylučující z chovu. Důvodem je výše zmíněná zvýšená pravděpodobnost vad, které jsou vázány na bílou barvu. Pro nás z toho mimo jiné vyplývá, že chceme-li zachovat kvalitu plemene, neměli bychom do chovu vědomě používat psy, kteří mají více než 70 % bílé barvy na těle. Kvalita jedince se ale samozřejmě nedá posuzovat jen podle barvy. Důležité jsou i jeho pracovní vlastnosti, exteriér, povaha i schopnost předávat žádoucí vlastnosti svému potomstvu. Ale o tom zase někdy příště.

Autoři článku :
RNDr. Helena Synková CSc.
Ing. Gerhard Stein

Zpět na rady a odborné články



© 2008 | Marek Macola