Koláž
vlajky
Catahoula club EU  |  Novinky-Aktuálně  |  Setkání chovatelů  |  Účastníci  |  O plemeni  |  Aktivity  |  Na prodej  |  Naši psi ve světě
Osmé setkání
Sedmé setkání a)
Sedmé setkání b)
Šesté setkání
Páté setkání
Čtvrté setkání
Třetí setkání
Druhé setkání
První setkání
Zajímavé odkazy


www.firstmate.cz

www.belcando.cz

www.ardengrange.cz

www.omnipro.cz

www.breeders-choice.cz

www.ohmydog.cz

www.menforsan.cz

Nuova Fattoria

www.krmivo-pro-psy.com

www.sumicikridla.cz




  

Jedním z problémů, které musíme průběžně řešit, je najít optimální termín setkání. Eliminační metodou nám na podzim zůstaly pouze 2 termíny. Nakonec jsme se rozhodli, a jak se ukázalo, byla to správná volba, pro termín 12. - 14. října 2007. Bylo to již v pořadí třetí podzimní setkání, které se konalo ve Strašíně u Sušice. Těm z vás, kdo tady ještě nebyl, mohu s klidným svědomím říci, že je to naprosto úchvatné období, kdy příroda hraje všemi barvami od žluté až po červenou. A pokud se vydaří počasí, tak si můžete ještě lehnout v trávě na záda, s nádherně modrou oblohou nad sebou.

  

Podle přihlášených psů a jejich majitelů jsme si předem připravili program, který jsme netradičně zahájili již ve čtvrtek večer první disciplinou - noční avizací. Ta měla úspěch už při minulém setkání, a tak jsme si to znovu zopakovali v jiných podmínkách. Avizace probíhala tentokrát tak, že každý účastník dostal baterku a se svým psem měl projít cestu mezi pastvinami, lemovanou křovinami. Úkolem bylo najít ukrytého figuranta a posvítit na něj baterkou v případě, že pes signalizuje nějakým způsobem jeho přítomnost v křoví. Při této příležitosti se ukázalo, že úkol nebyl vůbec jednoduchý pro psy, kteří mají vynikající vlohy pro pasení dobytka. Ti totiž označovali hlavně krávy, které nocovaly v ohradě podél cesty. Všichni avizaci uvítali s velkým nadšením a před hotelem nedočkavě přešlapovala skupinka psovodů natěšených vyrazit do tmy. Nprap. Jakub Hertel, který v roli figuranta tuto disciplínu i posuzoval, zažil řadu úsměvných případů, kdy ho pes správně označil a snažil se k němu dostat, ale páníček ho vesele táhl pryč, protože si toho ani nevšiml. V takovýchto případech jeho hodnocení znělo: pes za 10, páníček nula. Jeden z přítomných australských honáckých psů (acd) skočil bystře směrem k ukrytému figurantovi, jeho panička ho však krotila slovy: "Nech tu myšku na pokoji, máme jiný úkol." Byla však dostatečně duchapřítomná, aby tím směrem také posvítila baterkou, a tak ke svému překvapení splnila úspěšně i svůj úkol, tj. označila ukrytého figuranta. Já sám jsem test absolvoval třikrát, postupně s mými dvěma psy a fenkou. Dobrovolně se přiznám, že Kubu, který byl oblečen do černého policejního oblečení, jsem ve tmě ani jednou neviděl. V noci nebylo vidět ani mé dva černé psy. Toledo pro změnu označil místo figuranta všechny krávy, které se v ohradě zvědavě stáhly až k cestě, podél které jsme ho měli hledat, a tak jsme tentokrát vlastně moc neuspěli. Jaké je nakonec poučení z avizace? Odpověď je hodně jednoduchá. Věřte více svému psovi a naučte se "číst" jeho reakce. Jdete-li v noci se psem potemnělými ulicemi, nemusíte se zbytečně ohlížet. Stačí pozorovat více svého psa.

    

Páteční výcvik začal rozcvičkou na zklidnění psů a potom představením jednotlivých účastníků a jejich psů. Poté následovala příprava na výstavu, při které se pes musí prezentovat v pohybu, statickém postoji a musí umět ukázat zuby. K tomu jsme přidali ještě jeden prvek, a to měření parametrů hlav přítomných psů a fen. Měřili jsme šířku hlavy, délku hlavy a délku čenichové partie. Kromě zajímavých údajů se to projevilo i jako dobré cvičení, protože řadě psů to bylo hodně nepříjemné a někteří se k tomu kupodivu dali přesvědčit jen s velkým úsilím svých pánů.

  

Pátek je pro nás tradičním dnem koloběžkových závodů, které probíhají v lese za Náhořankami. O tom, že připraveným štěstí přeje, nás tentokrát přesvědčila fena, která mistrovství v kategorii scooter vyhrála. Byla jí Atilla Carmen Moravia pod vedením svého mushera Martina Peška. Třívteřinový náskok před druhým psem byl sice velice těsný, ale pro Martina a jeho fenu měl cenu zlata.

Po koloběžce nás čekal připravený raut. Na známé louce mezi rybníky se již rožnila patnáctikilová krůta. Všem se sliny jen sbíhaly. No a než byla krůtí specialita připravena ke konzumaci, dali jsme si jako předkrm tři druhy grilovaných klobás. V přilehlém lese průběžně probíhaly disciplíny testující ovladatelnost psa, ale také barvená stopa. Zde předvedla nejlepší práci fenka Airis Venus Genetrix. Byl to její první pokus v životě. Panička se na začátku ptala, co má dělat. Odpověď zněla: "Nic, nechte se svým psem vést". Chytila se tedy za druhý konec vodítka, fenka zavětřila a za pár vteřin byly na konci stopy. Vynikající výkon!

Ovladatelnost a důvěru psa k pánovi jsme testovali jako obvykle řadou zdánlivě jednoduchých úkolů, které měla každá dvojice splnit. Tady se opět prokázalo, že poslušnost není totéž, co respekt a důvěra k pánovi. A tak řada psů projevovala tendenci řešit nečekané situace, na které je jejich majitelé předem nemohli připravit, po svém a bez ohledu na svého pána. Mnohé, zejména majitele mladých psů, čeká proto ještě dost práce.



  


Na pořadu setkání byl i coursing, který se tentokrát běhal na zahradě hotelu. Trať vedla kolem bazénu a to připravilo mnohým horké chvilky, zejména když jejich psi řešili nečekanou překážku. Do vody ale nikdo nakonec nespadl.


  

V sobotu jsme kromě základního cviku záchranařiny, tj. nalezení a označení svého vlastního pána, vyzkoušeli i další disciplínu, kterou jsme ještě nikdy nedělali. Pes byl uvázán u kolíku (místo toho nám dobře posloužil smrk na místní zahradě), pán odešel a figurant se snažil ke psovi přiblížit a podle jeho reakce na něj i sáhnout. Většina leopardů ustála tento test zcela suverénně a bez zbytečných emocí, což svědčilo o pevném charakteru. Acd řešili situaci trochu odlišně, sáhnout se dalo jen na dva z nich, ostatní se tomu dost bránili. Jiná byla také reakce howavartky, ale myslím, že to spíš odpovídalo charakteristice jednotlivých plemen než reakci "slabých" povah. K mému překvapení v tom obstáli i psi, u kterých by to člověk tak úplně nečekal. Teď mám na mysli zejména starého Cara a mladé psy z chovatelské stanice Venus Genetrix.

V neděli jsme se rozcházeli po obědě a vyhodnocení akce s pocitem, že jsme se zase něco víc dozvěděli o sobě i svých psech. Tak tentokrát se sejdeme až za rok, ale asi na jiném místě, i když sem do Strašína se vracíme vždycky rádi.

autoři článku :

RNDr. Helena Synkova CSc.





© 2008 | Marek Macola