Koláž
vlajky
Catahoula club EU  |  Novinky-Aktuálně  |  Setkání chovatelů  |  Účastníci  |  O plemeni  |  Aktivity  |  Na prodej  |  Naši psi ve světě
Osmé setkání
Sedmé setkání a)
Sedmé setkání b)
Šesté setkání
Páté setkání
Čtvrté setkání
Třetí setkání
Druhé setkání
První setkání
Zajímavé odkazy


www.firstmate.cz

www.belcando.cz

www.ardengrange.cz

www.omnipro.cz

www.breeders-choice.cz

www.ohmydog.cz

www.menforsan.cz

Nuova Fattoria

www.krmivo-pro-psy.com

www.sumicikridla.cz




  

Tak mám za sebou první sraz Australských honáckých psů a Louisianských Leopardích psů ve Strašíně, který se konal 11. - 14.10.2007. Sraz organizovali Gerhard Stein a Helena Synková a tímto jim strašně moc děkuji za zorganizování takové akce. Byl to opravdu úctyhodný výkon a budu mít na co vzpomínat hodně dlouho. Taky musím poděkovat svojí paničce a tetě Zuzce, že mě tam přihlásily. Sraz byl pro nás oba velice poučný a měli jsme možnost vyzkoušet nové věci a otestovat moje vlohy na krávy, divočáky, avizaci, záchranařinu a coursing. Zároveň jsme byli hodnoceni za poslušnost ve formě různých cviků a situací. Panička si uvědomila jak jsem naprosto dokonalý a talentovaný :o))). Jenom aby to zase nezapomněla... Nějaké fotografie naleznte na tomto odkaze:

http://diaz.rajce.idnes.cz/Sraz_Australaku_a_Leopardu/

Srazu se zúčastnilo 5 Australáků.

(z leva do prava) Buzz, Gwyn, Dandy, Já - Diaz a Dingo


Přijeli jsme až v pátek dopoledne, kdy už tam čekali naši kamarádi Firbachovi s Australáčkem Dingouškem. Je to divoch a dával svým páníčkům patřičně zabrat :o). Jo, Australák se prostě nezapře. Hned po našem příjezdu do Pensionu Lazny odjela dlouhá kolona aut do lesa kde již byla přichystána trasa pro koloběžky. Moje panička mě do této disciplíny nepřihlásila, protože nerad tahám a tak by to musela celý odběhat sama. Ale Tomáš s Dingem se přihlásili a nadšeně absolvovali celou trasu.

    

Po závodech na koloběžkách se všichni nabaštili klobásek a přišli na řadu stopy. Ještě nikdy jsme stopy nedělali a nevěděli jsme co vlastně máme dělat. Byla tam barva z divočáka, ale nic moc mi to neříkalo. Stopu ne a ne nasát. Za to druhý den jsme zkoušeli stopu pro začátečníky a tam jsem se chytal jedna radost. Kuba (policejní psovod a náš velký pomocník) nám připravil stopu pro začátečníky kde jsem si mohl vyčenichat nejen paničky pach, ale taky nějaký ty dobroty. Za tento výkon jsem dostal plný počet bodů :o)

Když jsme se vrátili zpět na hotel, měli jsme poprvé možnost vyzkoušet coursing. Samozřejmě nás to hrozně bavilo, protože je to o tom, prostě a jednoduše metelit co mi nožky stačí a snažit se dohonit kořist (tedy, já mám jinou představu o kořisti než nějaké igelitové cancoury), ale úkol zněl jasně... chytit střapce! Nejdříve jsem běžel sám, abych si to vyzkoušel, ale druhý den jsem běžel s Gwyn. Můžu vám říct, že to byl pěknej adrenalin. Myslím, že mě tento sport bude ohromně bavit. Dingovi to šlo taky báječně. Vlastně všem Australáčkům to šlo parádně. Ještě před večeří jsme zkoušeli mé chování u kolíku. Panička mě přivázala na vodítko ke kolíku a odešla. Mezi tím ke mě přišel figurant oblečený v dlouhém kabátě, šátku a s nějakým obuškem. Věřte mi, že se mi to ani trochu nelíbilo. Uhýbal jsem mu co mi vodítko dovolovalo a ani trochu jsem neposeděl a rozhodně jsem na sebe nenechal šáhnout. Z tohoto cvičení vyplynulo, že páníčci se určitě nemusí bát, že by mě někdo ukradl, protože já bych se nedal...

Páteční aktivity byly nakonec zakončené dobrou večeří a pak jsem šel na kutě. Přiznávám, že jsem toho měl plný tlapky. Panička mě nechala na pokoji pěkně v postýlce a šla se bavit dolů s ostatními páníčky. Nechci být sebestředný, ale stejně si myslím, že se bavila jenom o mě :o))).

V sobotu začal být program více organizovaný a měl větší spád. Nejdříve jsme šli na nedalekou louku kde jsme zkoušeli základní dovednosti záchranářského výcviku. O teorii a následnou praxi se postaral Zoltán Tatarko, který nám vysvětlil, že pro výcvik je potřeba vztah k páníčkovi, čmuch a schopnost vyštěkávat. Prý se můžeme naučit alespoň základy tím, že budu hledat paničku, která se mi bude schovávat. Už to vidím, jak se mi bude schovávat na procházkách, na zahradě a kdo ví kde ještě :o).

Prý mám velmi dobré vlohy pro záchranářský výcvik :o)

Po záchranařině a již zmíněných stopách jsem šel na otestování mé ovladatelnosti. Musel jsem s paničkou projít brankou, přes šustivý a nerovný povrch, po okraji bazénu, skrz tunel, nechat se přenést paničkou, testování mojí reakce na baštu (když si panička vzala jednohubku), "podrbání na bříšku" (jako že mi vyndavá klíště) a strčení tlapky do kyblíku (jako že mi myje tlapky). Vše bylo dobré až na tlapky v kyblíku a bříško. Trochu jsem s paničkou válčil a vztekal se :o).

Také jsme absolvovali nácvik na výstavy. Též bez problémů.

Později odpoledne jsme si tak trochu hráli a dělali odložení, házeli si s frisbee a podobně než se připravila coursingová dráha. Už jsem věděl zhruba co mě čeká a tak jsem přesně věděl co mám dělat. Prostě chytit tu šustivou utíkající věc. Běželi jsme s Gwynem a byl to opravdu vyrovnaný běh. Oba jsme běželi s náhubky, protože jsme soutěživé plemeno a občas se nám nadšením "zatemní zrak" a nejraději bychom konkurenta zakousli. Ani nevím kolikátý jsem doběhl jelikož jsem sledoval spíše Gwyna než igelitový fáborek.

Večer, těsně před večeří jsem si ještě s paničkou vyzkoušel noční avizaci. Kuba (náš figurant) se šel schovat podél polní cesty do příkopu a my jsme měli kolem něho projít. V podstatě se zkoušela moje reakce na cizího člověka v noci. Šel jsem s paničkou a tetou Zuzkou, které neustále štěbetaly a neměly vůbec ponětí kde se figurant schovává. Musel jsem jim pořádně ukázat jaký jsem hlídač a hrdina. Jakmile jsem nasál pach figuranta, spustil jsem takový štěkot, že to musely slyšet i krávy ve vedlejší vesnici :o)). Sice jsem se tvářil hrozně zle a stěží mě odvlekly od figuranta, ale ve skutečnosti jsem se strašlivě bál. Ale to samozřejmě nikomu nepřiznám...

Po tomto velkém úspěchu jsem se šel na baštit a pomalu na kutě. Panička se šla opět bavit dolů, ale naštěstí byla tak unavená, že za mnou a tetou Zuzkou brzy přišla, aby mě zahřívala v postýlce.

Poslední den, čili v neděli, jsme měli absolvovat testy obedience. Tyto prostocviky mě zase až tak nebaví a umím se u toho tvářit fakt otráveně. Zpomalím všechny svoje pohyby na rychlost chromého hlemýždě, takže cvik "k noze" mi zabere zhruba stejný čas jako přeběhnutí fotbalového hřiště a povel "lehni" znamená protáhni se, podívej se okolo sebe, zívni si a udělej si pohodlí na zemi. Sice jsem to ustál docela dobře, ale nadšenej jsem z toho zrovna nebyl.

Po cvičení jsem si šel na chvíli dáchnout a panička s tetou Zuzkou poobědvaly, vyslechly si hodnocení a hurá domů.

autoři článku :

RNDr. Helena Synkova CSc.





© 2008 | Marek Macola