Koláž
vlajky
Catahoula club EU  |  Novinky-Aktuálně  |  Setkání chovatelů  |  Účastníci  |  O plemeni  |  Aktivity  |  Na prodej  |  Naši psi ve světě
Osmé setkání
Sedmé setkání a)
Sedmé setkání b)
Šesté setkání
Páté setkání
Čtvrté setkání
Třetí setkání
Druhé setkání
První setkání
Zajímavé odkazy


www.firstmate.cz

www.belcando.cz

www.ardengrange.cz

www.omnipro.cz

www.breeders-choice.cz

www.ohmydog.cz

www.menforsan.cz

Nuova Fattoria

www.krmivo-pro-psy.com

www.sumicikridla.cz




  

  Ohlasy na setkání


Uplynulo několik dní od našeho, v pořadí již pátého, setkání. Mnohým z nás se mezitím podařilo vyklidit auta (někteří při čtení těchto řádků zjistí, že to ještě nestihli), vyprat si oblečení a po třech společně prožitých, značně náročných dnech se vrátit zpět do normálního života. A tak jeden z nás teď opět opravuje auta, druhý pracuje ve zdravotnictví, třetí leze po střechách, čtvrtý je student, pátý šije obojky, šestý je vědecký pracovník, sedmý je obchodní zástupce, osmý je administrativní pracovník, devátý prodavač, atd. Jsme prostě lidé různých profesí, které pojí jeden hlavní zájem - tím je chov hrdého a všestranného plemene, jakým je catahoula - louisianský leopardí pes. I tentokráte jsme měli mezinárodní účastníky a tak diplom nejvzdálenějšího účastníka obdržel zcela právem náš kamarád Zolo, který dorazil do Strašína až z Banské Bystrice. Potěšující byla i milá společnost dvou záchranářek Susanne a Anke, které se přijely se svými psy z Mnichova podívat na to, jak pracuje pes, kterého do té doby znaly jen z fotografií nebo článků. Smyslem jejich návštěvy bylo zjistit, jestli je catahoula plemeno, které by byly schopny použít ve své záchranářské brigádě, která čítá asi 30 psů a je často nasazována do nejrůznějších akcí spojených s vyhledáváním osob.

Čím bylo toto setkání vyjímečné? Jednou z odlišností byla skutečnost, že již 2 měsíce předem jsme měli hotel v Laznech beznadějně obsazen, takže někteří museli využít služeb sousedního penzionu v Nezdicích. Na poslední moment se sice někteří předem přihlášení ze zdravotních důvodů odhlásili, ale i tak se ve finále sešlo nádherných 26 leopardů a 4 neleopardi. Skupinku nadějných neleopardů vytvořili dva australáci a 2 kříženci-záchranáři.

To, že přípravy na setkání probíhají již hodně dlouho předem, je nabíledni. Podle toho, jak se nám zájemci hlásí, zvažujeme ideální možnosti výcviku ve skupinách s přihlédnutím na věkovou struktůru přihlášených. Definitivní rozhodnutí je však třeba uskutečnit až v den D a to i s ohledem na počasí. To se tentokráte opravdu vydařilo, což dokazují i aktuální fotografie.

Protože nic není možné ponechat náhodě, vyrazili jsme ještě ve čtvrtek spolu s Hanou a Helenou na kontrolu terénu. Prvním zjištěním bylo, že se v trase koloběžkového závodu, kácí les. Naštěstí se bleskurychle podařilo najít a připravit jinou trať, takže start a cíl se přesunul sice na jiné, ale nepříliš vzdálené místo.

Tentokrát byl součástí programu i test chování psa (i pána) v náročném terénu. K tomu nás dovedlo putování po horách, kdy jednou běžíte nahoru, podruhé po mokrých skalách sestupujete dolů a psa musíte střídavě posílat před sebe, vedle sebe, či za sebe, aby vás nenadále nestrhl ze srázu. Tyto testy úspěšně proběhly jak v pátek, tak i v sobotu po dokončení koloběžkového závodu. S ohledem na různé příjezdy účastníků setkání jsme tentokráte pozměnili pravidla 2. mistrovství světa leopardích psů v kategorii scooter. Každý účastník měl možnost startovat 2x a to jak v pátek, tak v sobotu, přičemž do výsledného pořadí se započítával jeho nejrychlejší čas. To zvýhodňovalo ty, kteří přijeli včas (už ve čvrtek). Vítězem závodu se nakonec stala Hana Koutková s Franceskou Šumící křídla, která zvítězila s náskokem o pouhé 3 s před Fran Šumící křídla Davida Langa. Třetí místo obsadil domácí borec Franta Ježek, jehož Adolf Šumící křídla zaběhl svůj životní závod.

A jak pro nás vypadal normální pracovní den setkání? Příjezd prvních účastníků začal již ve čtvrtek v odpoledních hodinách. Oficiální program však byl zahájen až po společné večeři. Přítomní byli seznámeni s tím, co je v dalších dnech čeká, diskutovat se začalo i o odborné problematice spojené s chovem leopardů nejen v ČR, ale i v Evropě. Chovatelé v ostatních zemích s leopardy zřejmě moc nepracují, jejich znalosti o plemeni nejsou valné a bohužel až s odstupem času přicházejí na chyby, které se jim i v podobě neuvážených "noname" importů podařilo napáchat. Problém spočívá i v tom, že vlastně nemají potenciálním majitelům svých štěňat co říci. Diskuse pozvolna přerostla, jak už bývá dobrým zvykem, v přátelské posezení spojené s ochutnávkou australských, chilských a argentinských vín. Nechyběly ani pravidelné půlnoční palačinky. Chvíli po půlnoci jsme se museli dobrovolně rozehnat a zalehnout, nebo´t ráno začínal opravdu náročný program.

Po páteční snídani byl zahájen oficiální výcvik. Abychom pejsky malinko zklidnili, začali jsme chůzí náročným terénem, ve které nechyběla chůze po dvou různých lávkách (dřevěné a kovové) přes potok, chůze po okraji bazénu, přes klády, chůze ve stísněném prostoru, výstup do krátkého, ale zarostlého svahu a následný sestup dolů. Výhodou je, že všechny tyto překážky a terény skýtá nejbližší okolí hotelu. No nebudu nic zastírat, za chvíli nám nebyla zima nikomu.

Tradičně jsme zahájili představením všech přítomných páníčků a jejich psů. Tentokráte jsme se při přípravě na specializovanou výstavu národních plemen, která proběhla o týden později, zaměřili na kontrolu chrupu a to, jak z hlediska skusu, tak i kontroly chybějících zubů. Tento údaj se nám bude hodit i při zpracování další statistiky, týkající se výskytu případných vad chrupu. Protože nám mnozí majitelé nejsou sami schopni tyto údaje sdělit, bude třeba tyto vady opravdu dlouhodobě sledovat při takových příležitostech jako jsou naše setkání. Z chovatelského hlediska je samozřejmě ideálem plnochrupost, i když standart plemene ji nevyžaduje.

Ani jsme se nenadáli a dvě hodinky byly za námi. Nezbylo, než nasednout i se svými miláčky do aut a ve společné koloně se přesunout do naše oblíbeného výcvikového prostoru mezi lesy a rybníky za Malčí. Tam jsme začali koloběžkovým závodem. Pro ty, kteří neměli vlastní koloběžky, jsem dovezl dva nové prototypy hliníkových koloběžek, vyrobených na míru pro leopardy ve spolupráci s jednou ostravskou firmou. Běžně vyráběné koloběžky bývají železné, s nízkou průjezdností náročným terénem. Při vývoji zmiňovaného typu koloběžky byl kladen maximální důraz na mimořádnou průjezdnost terénem a na bezpečnost jezdce. Nějaký ten vyražený zub, zlomené žebro či pády, které mají již někteří z nás za sebou, výmluvně vypovídají o tom, že jízda se psem na koloběžce není tak jednoduchá, jak to na první pohled vypadá. Větší riziko je samozřejmě u začátečníků, kteří mnohé nástrahy rychlé jízdy podceňují, než u zkušených matadorů, kteří nejenže případné nebezpečí včas předvídají, ale jsou taky zkušenější a technicky zdatnější. První kolo závodu přineslo některým zklamání, jiní byli naopak překvapeni výkony svého psa. Všichni přítomní však měli šanci si svůj výsledek opravit ve druhém kole, které se jelo v sobotu

Kolem jedné odpoledne jsme už všichni padali hlady. Zachránil nás pan Nový a kolektiv jeho spolupracovníků, kteří ve svém areálu u rybníků připravili příjemné občerstvení, zahrnující domácí pečené klobásky, obalované řízky z kaprů, domácí ovčí sýr, ale i grog, čaj, pivo a nealkoholické či alkoholické nápoje.

Ve dvě odpoledne už bylo vidět, že několik hodin intenzivního společného pobytu zanechalo stopy únavy nejen na páníčcích, ale i na jejich svěřencích. Žádné vrčení, štěkání, kousání, prostě klid a pohoda.

Jenže den pro nás ještě nekončil.V plánu byly ještě další disciplíny, na které jsme se mnozí těšili. Ta nejočekávanější byl test vloh na divočáka, tentokráte se jednalo o třicetikilového kanečka.

I tentokráte dopadly testy podle očekávání, to znamená, že většina psů jevila patřičný zájem doprovázený štěkotem a útoky na bytelnou dřevěnou bednu, ve které byl divočák bezpečně chráněn. Hlasitosti catahouly si lovci v Americe obzvláště považují, i když nám je to někdy, hlavně ve městě, na obtíž.

To, co jsme ještě nikdy nezkoušeli, byla disciplína zvaná treening. V původní domovině to zahrnuje lov mývalů nebo soutěže, které to imitují.V kleci na stromě, v několikametrové výšce, je umístěn mýval, kterého musí catahoula vystopovat a hlasitým štěkotem oznámit, že kořist byla nalezena. Někteří psi současně se štěkáním skáčou do výšky a mají tendenci po stromě vyšplhat.Odtud také zřejmě pochází název stromový pes. V našem případě byl mýval imitován tchořem.

Velký zájem měli oba australáci. Pro naše catahouly to ovšem nebyl tak silný podnět jako divočák, možná také proto, že většině se nepodařilo s touto šelmičkou blíže seznámit před tím, než byla vytažena v kleci vysoko na strom.

Ještě jedna nová disciplína, tentokráte především pro páníčky, měla v pátek ve Strašíně svou premiéru. Od japonské firmy Hero jsme dovezli tři hry s létajícími talíři (frisbee). Svou evropskou premiéru zde zažily hry disgetter 9 , disgetter goal a disgetter hoop Tyto hry mohou sloužit zejména při nácviku a tréninku přesnosti hodů diskem. Všichni přítomní tak měli možnost přesvědčit se o tom, že vůbec není jednoduché zasáhnout terč diskem.

Pomaličku se nám začalo stmívat a nezbylo než zakončit nádherně prosluněný den cestou zpět na hotel. Tady nás už čekali další opozdilí účastníci a počínaje páteční večeří jsme už byli opravdu mezinárodní. Pokud by si někdo myslel, že v průběhu dne byla nějaká skulinka na zalehnutí, relaxaci či jiný odpočinek, pak by se hluboce mýlil. Takováto příležitost totiž nebyla ani v průběhu následujících dvou dnů. Po páteční večeři následovalo zhodnocení prvního výcvikového dne, vysvětlení plánovaného programu na sobotu a diskuse na odbornou tématiku. Touto cestou bych chtěl poděkovat MVDr. Zoltánovi Tatarkovi za jeho výstižnou přednášku, týkající se významu RTG dysplasií kyčelního kloubu. Shodli jsme se na důležitosti sledování tohoto ukazatele a jeho významu pro produkci zdravého potomstva i na tom, aby byly výsledky DKK i nadále archivovány a porovnávány jediným odborníkem, kterým je MVDr. Marek Pepřík. Máme také předběžný příslib, že se tento veterinář zúčastní našeho 6. setkání, které se uskuteční pravděpodobně ve dnech 13. až 15. dubna 2007, a zodpoví případné dotazy účastníků, týkající se posouzení RTG jejich psa.

O tom, že jídelna byla plná a takřka do půlnoci z ní nikdo neodešel, se nemusím snad ani více rozepisovat. Ožil i prostor kolem baru a s blížící se půlnocí přišly na řadu i tanečky. Přiznám se, že ani v pátek se nám nepodařilo zalehnout před půlnocí.

Ranní budíček, venčení psů, rychle na snídani a nástup do přilehlé zahrady ke společnému cvičení. To, co jsme si mohli nanečisto natrénovat v pátek, je dnes kontrolováno bedlivými zraky rozhodčích a každému psovi jsou podle výkonu přiřazovány body do kategorií vlohy, poslušnost a ovladatelnost.

A tak po přípravě na výstavu následovaly testy poslušnosti a ovladatelnosti, které zařazujeme pravidelně a při nichž se dá dobře posoudit, jak se vyvíjí vztah mezi pánem a jeho psem.

O značné oživení se postarala i disciplína přivolání psa na dálku, ať už to bylo jednotlivě nebo ve dvojicích. V okamžiku, kdy se páníček vzdálí, mění se naše catahouly v šelmy, které lze jen těžko udržet, a po jejich vypuštění následuje bezhlavý úprk za pánem. To je radosti z opětovného shledání! Australáci a psi záchranářek nezůstali pozadu. Tentokrát jsme to ovšem vylepšili o návnadu (plnou misku) uprostřed cesty. Ani to ovšem většinu psů nezastavilo. Překvapením pro některé nováčky byl i test zájmu o dobytek - konkrétně krávy, který jsme provedli u nedaleké ohrady.

Po přesunu auty do lesa (to ale byla kolona) následovalo rozdělení do tří skupin. Ta největší nastoupila k druhému kolu koloběžkového závodu, druhá skupina zahájila testy vloh na divočáka a třetí vyráží na lovecké stopy.

Konkrétně na vlečku a na barvenou stopu. Potěšujícím zjištěním je, že stopy vypracovalo i pět čtyřměsíčních štěňátek po Enigmě Šumící křídla a Carovi. S výjimkou asi dvou psů, byli na stopách všichni psi hodnoceni na výbornou. Ukazuje se, že lovecké využití leoparda je oprávněné a je škoda, že ho u nás k tomuto účelu zatím nikdo nevyužívá.

Součástí programu i byla krátká, ale poučná ukázka práce obou německých záchranářských psů, tj. označení nalezené osoby a vyhledávání osoby ztracené v lese.



Naši původní a nakonec i splněnou představou bylo, že mezi lesy a rybníky strávíme oba dva dny až do večera. Počasí nás nezklamalo ani tentokrát. O pití i jídlo bylo perfektně postaráno i v sobotu, kdy se mezi vším tím mumrajem na rožni otáčel 25 kilový krocan. K tomu opět domácí klobásky na grilu a řízky z kaprů na žhavém kameni. Dík patří i paní Nové, která napekla velkou krabici vynikajících kremrolí.



Po sobotní večeři bylo provedeno vyhodnocení již ukončených soutěží. Originální diplomy obdržel nejvzdálenější účastník a nejlepší pes roku 2006, kterým byl vyhlášen Adolf Šumící křídla, zejména za zisk titulu šampióna ČR a dalších titulů, které získal v rostoucí konkurenci ve svých 6 letech. Nejmladším účastníkem celého setkání se stala dvouměsíční fenečka Chantal Šumící křídla. Uzavřeny byly i koloběžkové závody, kterých se tentokrát zúčastnilo 18 závodníků.

V neděli dopoledne nás čekala ještě soutěž v poslušnosti podle pravidel Obedience pro začátečníky. Té se nakonec zúčastnilo jen 14 psů, ale výsledky byly překvapivě dobré. Před obědem jsme rozdali poslední diplomy za výkon v obedience a celkové hodnocení, které sčítalo body za všechny absolvované disciplíny. A tak se nakonec nejlepší catahoulou stal A´Gwyn Blue Balmoral Moravia, australský honácký pes Soni Plocrové, který v celkovém hodnocení, které zahrnovalo obedience, ovladatelnost a vlohy, o 1 bod předstihl Grace Šumící křídla Radky Hubové. Kromě ostatních nezbytných předpokladů jim k tomu také dopomohlo to, že se zodpovědně zúčastnili všech bodovaných disciplín.

Takže nashle na jaře v Brně na přehradě.

autoři článku :

Ing. Gerhard Stein
RNDr. Helena Synkova CSc.





© 2008 | Marek Macola