Koláž
vlajky
Catahoula club EU  |  Novinky-Aktuálně  |  Setkání chovatelů  |  Účastníci  |  O plemeni  |  Aktivity  |  Na prodej  |  Naši psi ve světě
Osmé setkání
Sedmé setkání a)
Sedmé setkání b)
Šesté setkání
Páté setkání
Čtvrté setkání
Třetí setkání
Druhé setkání
První setkání
Zajímavé odkazy


www.firstmate.cz

www.belcando.cz

www.ardengrange.cz

www.omnipro.cz

www.breeders-choice.cz

www.ohmydog.cz

www.menforsan.cz

Nuova Fattoria

www.krmivo-pro-psy.com

www.sumicikridla.cz




  

Na dubnovém setkání chovatelů leopardích psů začaly plynule přípravy na setkání další. To se do třetice všeho dobrého uskutečnilo 13.-16. října 2005 na již tradičním místě, ve Strašíně u Sušice. Na původně plánovaný termín byla přesunuta klubová výstava klubu chovatelů málopočetných plemen, a tak jsme museli setkání o týden posunout, protože mnozí se této výstavy chtěli zúčastnit. Možná to tak bylo dobře, protože některým méně zkušeným vystavovatelům mohl nácvik předvádění psa v kruhu, který byl také součástí našeho programu, pomoci při skutečné výstavě a mohli tak své nově nabyté dovednosti ihned uplatnit.

Tentokrát jsme také přidali jeden den setkání navíc, protože program byl časově hodně náročný. S blížícím se termínem nám ale přibývalo vrásek na čele. Mimo jiné bylo jasné, že tentokráte se všichni do jednoho hotelu nevejdeme. Naštěstí se ale podařilo zajistit i ubytování pro opozdilce a případné návštěvníky, kteří přijedou bez ohlášení, v jiném penziónu ve vedlejší vsi.

Ve čtvrtek večer do Strašína dorazila první skupina odvážných sportovců a večerní čilá diskuse se točila kolem programu příštího dne. Páteční program se pro nás stal prubířským kamenem připravenosti našich sportovců i jejich psů, protože se měli utkat v terénních závodech na koloběžce. Od našeho prvního setkání jsme se učili a vedli účastníky ke sportovní disciplíně, která se anglicky nazývá scooter a v českém překladu to označuje a znamená jízdu na koloběžce tažené psem. Od našeho posledního setkání uplynulo asi 6 měsíců a to byla také doba, kterou měli všichni, kdo se závodů chtěli zúčastnit, na přípravu.

V pátek ráno jsme se s celodenními zásobami jídla a pití přemístili do lesa nad Strašínem. Zde se také v malebném předhůří Šumavy uskutečnilo 1. mistrovství světa v jízdě na koloběžce s leopardími psy. Na start prvního oficiálního závodu nastoupilo 9 borců. Na startu byly k vidění tři typy různých koloběžek. Počet startujících sice nebyl nijak extrémně vysoký, ale v dobách, kdy jsme začínali se závody psích spřežení, nebyla situace o nic lepší a na startu se také potkávalo jen několik ojedinělých nadšenců. Dnes je již situace jiná a i několik desítek startujících není ničím výjimečným.

Po prohlídce trati nastal ten kýžený okamžik, kdy na trasu vyrazil první závodník. Nejnáročnějším úsekem bylo hned první táhlé stoupání. Občas se bylo třeba vyhýbat i vystupujícím kamenům, ale podklad lesní cesty byl naštěstí dostatečně suchý a pevný. Nejlepší závodníci docílili na asi 2,2 km dlouhém okruhu průměrné rychlosti asi 23 km/hod., což je myslím hodně slušné. Trať prověřila nejen fyzickou připravenost psů i páníčků, ale odhalila také slabiny jednotlivých typů koloběžek.

Po občerstvení v přírodě nás čekaly disciplíny, se kterými nikdo z nás neměl dosud vlastní zkušenost, ale na které jsme byli všichni zvědaví. Tentokrát jsme měli v úmyslu otestovat lovecké vlohy leopardů. První disciplínou byla tzv. barva, tj. stopa s krví, kterou pro nás připravil pan Rýgl se svým synem. Pro každého psa se kladla stopa samostatně a byla kratší než by měla být při barvářských zkouškách. Ačkoli jsme my i naši psi prováděli takovou činnost poprvé v životě, byly výsledky mimořádně slibné. Pro velký úspěch si barvenou stopu mohli vyzkoušet i opozdilci, kteří se účastnili jen sobotního nebo nedělního programu.

Vyvrcholením pátečního programu byl další test loveckých vloh a to zájem catahoul o divoká prasata. V Americe používají catahouly při lovu divočáků běžně, oblíbené jsou i soutěže. Při nich mají v uzavřeném kruhu jeden nebo dva psi udržet divočáka asi 3 minuty v dané pozici. Kdo někdy viděl obrázky z takových soutěží a ví, jak je prase nebezpečný soupeř, může potvrdit, že to od psa vyžaduje opravdu odvahu a zkušenosti.

Naše verze byla ovšem mnohem jednodušší a také mnohem bezpečnější pro obě zúčastněné strany. My jsme zvolili variantu divočáka v kleci. Místní myslivec a chovatel divočáků, pan Novotný, měl obavy, aby jeho dospělý kanec klec nerozbil, a tak jsme nakonec skončili u jednoho nebo dvou malých prasátek. Myslím, že to nakonec byla pro všechny ta nejbezpečnější a nejpřijatelnější verze, která nám však přece jen ukázala zajímavé rozdíly v přístupu jednotlivých psů. Většinou byl jejich zájem velký a přítomní odborníci ho hodnotili vysoko, i když razance a intenzita jednotlivých psů byla asi také závislá na jejich věku. Hodně mladí psi byli opatrnější, jejich odvaha se ale zvyšovala v přítomnosti dalšího psa.

Páteční program byl i časově náročný a tak jsme byli rádi, když jsme těsně před večeří dorazili zpět do Lesního hotelu. To nám ale vůbec nebránilo v čilé výměně zkušeností a dojmů a diskuse se, jak už to bývá dobrým zvykem, protáhla mírně přes půlnoc.

Mezitím v odpoledních a večerních hodinách plynule dojížděli další účastníci setkání.

V sobotu ráno, úderem deváté, byl zahájen další výcvikový den. Celé dopoledne se cvičilo ve čtyřech skupinách. Po tradičním představení všech účastníků probíhala celé dopoledne příprava na výstavy, testy ovladatelnosti psa, základní výcvik agility a barvená stopa, při kterých se jednotlivé skupiny mezi sebou plynule měnily.

Po obědě nás čekal opět přesun do lesa Nově příchozí, kteří se nezúčastnili závodu koloběžkářů, si to mohli zkusit na vypůjčených závodních strojích. Pro ty, kteří se zrovna nevěnovali nácviku jízdy na koloběžce nebo stopování, byl připraven nácvik jednoho ze cviků poslušnosti (obedience) pro začátečníky a to přivolání psa přes překážku.

Pro velký úspěch jsme si zopakovali i zkoušku vloh na divoká prasátka. Tentokráte byla dvě a i nově příchozí psi se představili v tom nejlepším světle. Chování psů, kteří test absolvovali podruhé, bylo okamžitě o poznání důraznější.

V přilehlých lesních prostorách nás v sobotu čekala ještě jedena z nových a námi doposud nevyzkoušených disciplín. Tentokráte se jednalo o vlečku, kterou pro nás s čerstvou králičí kožkou připravil p. Novotný. Ani u ní naši leopardi nezklamali. Jak je vidět, catahouly mají kromě jiného i mimořádné lovecké a stopařské vlohy. Při správném vedením jsou to opravdu širokospektrální a všestranně použitelní psi.

Protože úkolů i pro sobotní den byla celá řada, dorazili jsme na hotel zase až těsně před večeří. Na řadě účastníků, páníčků i jejich psů, a to zejména těch mladších ročníků, byla zřetelná únava. Nutno podotknout, že počasí nám v toto ročním období více než přálo a podzimního sluníčka jsme si opravdu užívali. Po zhodnocení úkolů sobotního dne a představení nedělního programu nás čekal už jen příjemný a tolik očekávaný raut, jehož vrcholem byl vynikající čokoládový dort s jedlými obrázky našich leopardů.

Nedělní dopoledne jsme se rozdělili na dvě části. Ta první, v tomto případě jen hodinová, byla věnována tradiční společné procházce. Proběhla naštěstí bez mimořádných událostí, ačkoli jsme neplánovaně museli procházet po stezce kolem ohrady plné krav. V Americe se catahouly používají, kromě výše zmíněného, na shánění divokého hovězího dobytka, takže vrozené instinkty našich leopardů většinou při takových setkáních ožijí. Tady bylo třeba udržet psi v klidu, protože nás na úzké stezce odděloval od stáda jen tenký drát ohradníku a louka byla plná krav s telaty. Všichni majitelé i psi v neplánovaném testu obstáli dobře, takže nedošlo k žádným problémům.

Hlavní důvod, proč jsme společnou procházku zkrátili byl to, že jsme chtěli odzkoušet další cviky obedience pro začátečníky. Soutěže v poslušnosti (obedience) jsou v Americe pořádány samostatně také pro leopardy. To je také jedna z činností, ke které se snažíme majitele catahoul vést, protože její prvky jsou použitelné v normálním životě a mnohé pak majitelům usnadní. Po rozcvičení a vyzkoušení přivolání psa na dálku se nám podařilo probrat veškeré základní prvky obedience pro začátečníky tak, jak jsou popsány pro soutěže začátečníků. Ne všichni uspěli tak dobře, jak by mohli. Lepší výsledky měli samozřejmě ti, kteří se na to již nějakou dobu připravovali, protože toto cvičení nebylo jen testem vloh, ale spíše již výsledkem systematické práce pána se psem.

Zrekapitulujeme-li naši akci co se účastníků týká, tak během prodlouženého víkendu se postupně vystřídalo 23 catahoul a 6 psů jiných plemen (1 maďarský drátosrstý ohař, 1 pudl, 1 německý ovčák, 1 australský honácký pes, 1 hokkaido ken a 1 kříženec) a více než 40 přítomných páníčků. Zjistili jsme, že naši psi mají mimořádně všestranné vlohy a záleží jen na nás, jak je budeme schopni využít.

V jednu hodinu odpoledne jsme výcvik ukončili a po společném obědě nás už čekalo jen balení a cesta zpět do různě vzdálených domovů. Ve spolupráci s Moravským coursingovým sdružením, jsme ale již zahájili přípravu na další setkání, jehož hlavní náplní bude coursing. Za vzorný přístup bych chtěl toto cestou poděkovat všem účastníkům.

Tak ahoj v dubnu 2006.

Ing. Gerhard Stein





© 2008 | Marek Macola