Koláž
vlajky
Catahoula club EU  |  Novinky-Aktuálně  |  Setkání chovatelů  |  Účastníci  |  O plemeni  |  Aktivity  |  Na prodej  |  Naši psi ve světě
Osmé setkání
Sedmé setkání a)
Sedmé setkání b)
Šesté setkání
Páté setkání
Čtvrté setkání
Třetí setkání
Druhé setkání
První setkání
Zajímavé odkazy


www.firstmate.cz

www.belcando.cz

www.ardengrange.cz

www.omnipro.cz

www.breeders-choice.cz

www.ohmydog.cz

www.menforsan.cz

Nuova Fattoria

www.krmivo-pro-psy.com

www.sumicikridla.cz




  

Jak uvádí ve své knize pan Don Abney, catahoula je pes s duší vlka, rychlostí greyhounda, sílou mastifa a sebevědomím beaucerona. To spojeno dohromady dává psa, jehož jediným zájmem je sloužit věrně a oddaně svému pánovi. Že tomu tak opravdu je, to jsem samozřejmě před šesti lety, kdy jsem dovezl z Kanady prvního leopardího psa, nevěděl. Díky spolupráci s kanadskou chovatelkou Mary Langevin tak byl položen základ českého chovu tohoto výjimečného plemene.

Dnes vlastním čtyři importované psy a musím říci, že každý z nich je opravdu jiný a svůj, ale všichni to, co bylo řečeno výše, beze zbytku naplňují. Jejich vitalitu a naprosto výjimečnou vytrvalost a oddanost jsem nenašel u žádného jiného plemene, které jsem kdy choval. Chov leopardích psů jsem založil bez znalostí jakékoliv literatury, chyběly tady i praktické zkušenosti.

S odstupem času můžeme konstatovat, že naše vlastní zkušenosti, ke kterým jsme postupem času dospěli, se v zásadě shodují se znalostmi amerických chovatelů. Jen hlavní využití plemene v podmínkách Evropy bude asi jiné. Pasení stád dobytka u nás moc nepřichází v úvahu a využití a soutěže v nahánění prasat či lovu mývalů by asi také neprošly. Nicméně to vůbec nevadí, protože catahoula je natolik všestranný a výjimečný pes, že se dá použít k jakýmkoliv sportovním aktivitám. Chce to jen najít pro konkrétního psa toho správného páníčka a to správné zaměstnání.

Při komunikaci s americkými chovateli je znát, že jsou hrdí na to, že právě oni jsou chovateli catahoul. Dnes je mi jasné, že tato hrdost je naprosto oprávněná, že pro mnohé z nich se stal chov těchto psů životním posláním.

Abychom i u nás mohli být hrdí na to, že patříme k této komunitě, bude třeba zlepšit komunikaci a informovanost majitelů a chovatelů catahoul. Bez spolupráce, soudržnosti a přátelských vazeb mezi chovateli by to nešlo. Cesta k tomuto cíli nebude snadná a ne každý se po ní bude ochoten vydat.

Rozhodli jsme se tomu trochu napomoci a abychom se navzájem seznámili, uspořádali jsme první setkání chovatelů leopardích psů u nás. Organizátorem setkání se stala chovatelská stanice Besavej paní Hany Koutkové a moje chovatelská stanice Šumící křídla. Základní myšlenkou bylo založit tradici setkání chovatelů a majitelů, na kterém by se mohli navzájem poznat především po lidské stránce a vyměnit si mezi sebou své zkušenosti.

Při volbě vhodného místa setkání jsme měli, jak se později ukázalo, velké štěstí, když jsme se rozhodli pro spolupráci s Lesním hotelem v Laznech (Strašín u Sušice). Personál hotelu se nám po celou dobu věnoval s maximálním nasazením, což rozhodně pomohlo bezvadné atmosféře, která po celou dobu akce panovala. Vyšli nám vstříc i co se týče ubytování psů, ačkoli ubytovací kapacity byly a jsou omezené. Proto byl dopředu zpracován rozpis ubytovaných ne podle účastníků (lidí), ale podle psů. Tak se nám po pátečním příjezdu stalo, že na dveřích pokojů jsme nenašli svá jména, ale jména svých psů. To bylo rozhodně velice milé.

Páteční program začal společnou večeří, která plynule přešla v neformální setkání přítomných páníčků. No a protože po dobré večeři se příjemně sedělo, vydrželi jsme spolu v družném hovoru takřka do půlnoci. Podněty, které u společného sezení vznikly, se tak daly zakomponovat do následného sobotního a nedělního programu.

Abychom předešli případným problémům, byli přítomní účastníci poučeni o podmínkách, které je nutno po dobu pobytu dodržovat.

Musím konstatovat, že pokud bych měl přístup přítomných účastníků nějak oznámkovat, pak si za svou zodpovědnost, dochvilnost a přístup zasloužili jedničku s hvězdičkou.

Sobotní ráno se pro nás mělo stát prvním křtem ohněm. Do výcviku se zapojilo 8 dospělých psů, 1 dospělá fena a jedna půlroční fenka.

V hodinu H byli všichni připraveni do akce. Na venkovním prostranství u hotelu jsme vytvořili veliký kruh a každý dostal prostor, aby představil jak sebe, tak i svého leoparda. Poté následovalo provádění nejrůznějších cviků zaměřených na zkoušku povahy. To proto, abychom získali přehled o tom, co můžeme od jednotlivých účastníků očekávat a jaký je vztah mezi pánem a psem.

Vzhledem k blížící se výstavní sezóně 2005 jsme dali prostor i společné přípravě na výstavy. Pro část přítomných to bylo naprosté novum, protože se zatím žádné výstavy nezúčastnili. Koneckonců tolik dospělých psů tohoto plemene se při žádné příležitosti a navíc v jednom kruhu dosud v Evropě nesetkalo. Obvykle se u nás v rámci jedné třídy vystavují na výstavách jeden až tři jedinci. Myslím, že letos už by se situace i u tak vzácného plemene, jakým leopardí pes nepochybně je, mohla změnit.

Ve zbývajícím čase do oběda jsme se vydali do přilehlého lesa, kde proběhl další test povahy psů. Cílem tohoto testu bylo určit, jak dalece je pes dominantní a jak dalece je svým majitelem zvládnut. V lese se dá snadněji rozpoznat, jestli je pes bázlivý, dominantní nebo zdravě sebevědomý. Páníčci si při této příležitosti mohli uvědomit, jak jsou na tom ve vztahu k svému psovi a kdo z nich je vlastně pán a kdo pes. Naštěstí a k naší velké radosti jich většina uspěla. Nicméně se ukázalo, že je vždy co vylepšovat.

Po sobotním obědě následoval klid. Potom jsme se přesunuli na vhodnou lokalitu, předem dohodnutou s myslivci s ohledem k probíhajícímu honu v okolí. Po lesních cestách byl předem vytýčen 3 km dlouhý okruh lesem. Na něm si mohli přítomní vyzkoušet jízdu na koloběžce tažené psem. Aby psi lépe chápali, co se od nich žádá, jeden z páníčků jel sám vpředu na koloběžce a další páníček se psem zapřaženým do koloběžky vyrážel v těsném závěsu vstříc novému dobrodružství. Jak se ukázalo, na vymrzlé rovné cestě to jelo docela slušně a nebyl nikdo, kdo by se při této činnosti nezapotil (zejména však předjezdci bez psa). Myslím, že tato disciplína pro nás bude v budoucnu opravdu velice užitečná a populární. Je vhodná pro podporu fyzické kondice nejen psa, ale i jeho páníčka. Z hlediska vybavení není tak náročná a za vhodným terénem není třeba nikde daleko jezdit. Nedoporučujeme samozřejmě jízdu po asfaltu. Nejvhodnější je to na lesní nebo travnaté cestě.

Po vydýchání následovala praktická ukázka použití psa při dogtrekingu.

Z těchto dvou disciplín, myšleno tím jízdu na koloběžce a dogtreking by se v budoucnu mohla stát samostatná náplň některého z příštích setkání.

Těsně před setměním jsme se vrátili do hotelu a po kratším oddechu následovala (tentokráte již bez psů) přednáška a diskuse nad literaturou týkající se chovu amerických catahoul. Při ní jsme měli možnost se seznámit s poznatky a zkušenostmi amerických chovatelů, které jsou shrnuty ve dvou základních (a pravděpodobně jediných) publikacích o tomto plemeni. Přítomní tak měli možnost nahlédnout do „The Catahoula Collection“ od Betty Ann Eaves a „The Louisiana Catahoula Leopard Dog. A truly versatile working dog“ od Dona Abneyho.

S nejzajímavějšími pasážemi z těchto knih byli účastníci zevrubně seznámeni. Jelikož obě publikace jsou bohatě ilustrovány fotografiemi jedinců z amerických chovů, mohl každý posoudit, alespoň co se exteriéru týká, jak by obstál jeho pes v porovnání s americkou konkurencí. Takové srovnání je pro nás potěšující, protože je nesporné, že se nám daří produkovat štěňata, jejichž kvalita je opravdu vyrovnaná a na prvotřídní úrovni. Těžko však lze takto porovnávat pracovní kvality psů. V našich podmínkách jim proto musíme najít nová uplatnění.

O tom, že se sešla parta opravdových nadšenců a lidí zapálených pro věc nás přesvědčila bohatá diskuse, která se k probírané tématice rozvinula. Dokonce i podávání večeře se muselo o půl hodiny posunout.

Večeře se pak plynule přeměnila v připravený raut. Jako v pohádce si každý mohl nabrat a vypít co hrdlo ráčilo. A i když mezi námi byli nepochybně borci, raut byl ve spolupráci s personálem tak dokonale připraven, že značná část pohoštění zůstala nepokořena. Palačinky v jedenáct večer se však daly jen stěží odmítnout.

Po nedělní snídani byla na programu společná vycházka se psy. Vytýčená trasa zabrala takřka 3 hodiny intenzivního pochodu. Dobytí Zuklína se podařilo za slunečného počasí, ačkoli jindy nádherný výhled na předhůří Šumavy byl zcela zastřen naprosto neproniknutelnou mlhou v údolí. Na strmý sestup lesem však byli někteří trochu nepřipravení. To však dobrou náladu nikomu nezkazilo. Po nedělním obědě následovalo zhodnocení a ukončení akce. Rozdělení cen a medailí se nekonalo, protože vyhrál každý, kdo přijel.

Při příležitosti vyhodnocení setkání jsme si naznačili společnou představu o tom, jak by příští akce měly vypadat. Příště se na ní potkají dnes už „staří známí“ obohaceni o přítomnost nováčků, kteří prozatím neměli možnost být u toho, a samozřejmě počítáme i s novými nadšenci, kteří dnes stojí na začátku nebo dokonce před začátkem svého společného soužití s catahoulou. Informace o konání pravidelných akcí můžete nalézt na www.firstmate.cz/catahoula. Na těchto stánkách budete mít možnost shlédnout i fotogalerii zůčastněných psů. Termín plánované společné akce byl stanoven na duben 2005. Ať žije druhé setkání chovatelů leopardích psů.

Ing. Gerhard Stein





© 2008 | Marek Macola